Příspěvek k úvahám nad srovnání Vidnavy a Jenišova
Mgr. Martin Hanáček, Ph.D.
Diskuse nad těžbou kaolínu u Vidnavy se často odvolávají na reportáž „Kaolin nade vše“ z cyklu Nedej se v České televizi. Dnes jsem si tento pořad pustil znovu. Nebudu zabíhat do částí pořadu věnujících se politicko-soudním vztahům mezi Jenišovem a okolními obcemi na straně jedné a společností Sedlecký kaolin na straně druhé. Jejich konkrétní konflikty jsou jejich vlastní věcí, ze které nelze vyvodit srovnávací závěry. Dalšími důležitými linkami pořadu jsou prašnost, hlučnost a ovlivnění podzemních vod.
Nejdříve je potřeba si lokalitu Jenišov uvést do kontextu. Celá oblast se nachází v sokolovské hnědouhelné pánvi. Ve vzdálenosti necelých 5 km od Jenišova leží dva navazující hnědouhelné povrchové doly Jiří a Družba o celkové rozloze 7,5 x 3,5 km. Jenišovsko (respektive Chodovsko) je regionem silně zasaženým hornickou činností v dimenzích, které si v našem Podrychlebí nedovedeme ani představit. Už tento zásadní fakt ovlivňuje hodnocení všech parametrů spojených s těžebními aktivitami.
Prašnost: Reportáž obsahuje několik přehledných pohledů na kaolínové dobývky pořízených z dronu i polodetailní záběry na nakládání kaolínu bagry. Nikde nejsou vidět oblaka prachu, před nimiž v případě Vidnavy varují někteří diskutující. Jediný prašný záběr je spojen s průjezdem nákladního vozu po prašné cestě. Ani tento prach ale neopouští areál dolu. Samozřejmě lze namítnout, že za zhoršených povětrnostních podmínek se tato „prachová idylka“ dramaticky změní a nánosy prachu na cestách budou odvanuty až do obce. V Jenišově možná, protože tamní důl se rozkládá v bezprostředním sousedství obce, od které je oddělen jen silnící. Nadmořská výška a plochost terénu za větrného počasí asi umožňují zavátí prachu do přilehlé obydlené zóny. Ve Vidnavě je kaolínový důl koncipován tak, že bude svými stěnami odvrácen od Vidnavy i Velké Kraše, od Štachlovic jej bude oddělovat pahorek kóty 293 m a dno dolu bude celkově zahloubeno. Celý areál se bude nacházet na pahorku za městem, navíc jihovýchodně od města. Na Vidnavsku převládá proudění vzduchu ze západních směrů, takže vítr vane od města k dolu. Ale hlavně vítr jakékoliv orientace nevyvane kaolín ze zahloubených etáží, nevynese jej desítky metrů nad horní hranu dolu a nezasype jím Vidnavskou nížinu. To by byla představa ne jako z kategorie „sci-fi“, ale spíše jen z kategorie „fi.“ Kdo máte pochybnosti, navštivte kaolínové jámy. Nad jezerem je odkopaný čerstvý bílý kaolín, v Nové jámě pak (pravda v poněkud krokolomném terénu) můžete sami posoudit soudržnost bílého i červeného kaolínu na zbytcích starých stěn. Nebudu zde opakovat detaily o zrnitostním složení vidnavského kaolínu a z něj vyplývajících vlastnostech této hmoty, to je řešeno ve zvláštním odkazu na této stránce. Přesto mě napadá určitá analogie: Při polních prací během suchých jarních období minulých let se také prášilo od zemědělských strojů kypřících prosušenou ornici. A nikdy se přece nestalo, že by oblaka tohoto prachu zatěžovala okolní obce a to přesto, že obdělávaná pole leží v přímém sousedství Vidnavy.
Podzemní voda: Zde se opět vracíme k nesrovnatelnosti mezi pozicí dolu vůči Jenišovu a kaolínových jam vůči Vidnavě. Obec Jenišov stojí a přilehlý důl byl založen na shodné terénní úrovni a na stejném geologickém podloží. Aktivita v dole proto ovlivňuje další parametry horninového podloží patrně včetně podzemní vody. Vidnavsko je geologicky odlišné. Jeho základem jsou různou mírou pokleslé kry žulovakého masivu (slezské žuly, která je matečnou horninou kaolínu). Nejhlouběji zakleslá je kra pod Vidnavskou nížinou. Když stojíme na rovině mezi Vidnavou a „Butterbergem,“ pak pod našima nohama je několik metrů čtvrtohorních štěrkopísků, potom cca 250 m mocné souvrství třetihorních písků, štěrků, prachovitých usazenin, jíl a lignitové slojky. Teprve pod tímto souvrstvím spočívá povrch žulové kry. Kaolínka je na jiné tektonické kře, jejíž okraj se zvedá jv. od Vidnavy. Tato kra je sice exponovaná, ale ne natolik, aby byl kaolín z jejího povrchu geologické minulosti erozně odstraněn. Jižněji (u Štachlovic a dále k Černému potoku) je žulovský masiv ještě více vyklenut, takže odtamtud byl původně souvislý kaolínový zvětralinový plášť erodován. Z této geologické stavby vyplývá přímá hydrogeologická nesouvislost oblasti kaolínky a samotné Vidnavy+Velké Kraše. Pod Vidnavskem je voda vázána na třetihorní a čtvrtohorní souvrství sedimentů. V kaolínce jde o vodu kolující skrývkou a puklinami v kaolinizované žule. Nejde o spojené systémy jako v Jenišově, kde navíc celou situaci komplikují ještě starší hornická díla. Zde rovněž odkazuji na své starší příspěvky a komentáře na této stránce.
Hluk: Odpovědí na hlučnost je myslím záměr transportovat surovinu krytým dopravníkem. Nebudu tento problém rozvádět, jelikož nejsem expert na dopravní prostředky, ale vzhledem k dnešním mimořádně přísným hygienickým normám na jakékoliv zatížení okolí libovolných velkých staveb mi přijde nepravděpodobné, aby moderní technologie hlučnost neeliminovaly. V Jenišově se lžíce bagrů zakusují do země pár kroků od zahrádek místních obyvatel. K tomu ve Vidnavě nikdy nedojde, protože severní hranice vymezeného dolu se dotýká severní geologické hranice výskytu kaolínu. Pod svahem, tj. na plošině u Fojtství už je ona výše zmíněná zanořená kra a kaolín sem už nepokračuje.